Bratři a sestry,

v plném duchu toho, co jsme slyšeli při páteční mši svaté, nás Boží Slovo přivádí k tématu závěru světa a pozemského života. K shrnutí článku víry náleží říci tolik, že tento svět spěje ke svému konci a závěru. Není to pro nedokonalost vědy, ani pro přírodní katastrofy, se kterými si lidstvo nedovede poradit, ale stane se tak pro prvotní a dědičnou vinu, která odloučila člověka od Boha lásky, a proto člověk ztrácí svou trvalou a podstatnou dispozici vnímat a přijímat bez kazu podporu svého Tvůrce, živého Boha.

Boží Slovo se ovšem nesoustředí na katastrofy, které by měly rozpůlit na konci zeměkouli a zahubit lidstvo, ale na to jediné, co zůstává, a tím je věrnost samotného Božího Slova. Proto prorok Daniel poukazuje víc na příchod velkého knížete Michaela, který nepřišel spustit anebo zastavit přírodní katastrofu, ale porazit nepřítele horšího, který rozséval koukol a působil zmatek temnoty a zkázu duší.

Pravda o konci časů je moudrostí živého Boha doplněna a řešena rovněž dědičným podílem, ve kterém bude zachráněn Hospodinův národ. K němu bude patřit každý, kdo přidal svůj souhlas pod Hospodinovu smlouvu.

Osobně mám velmi rád dnešní žalm, který známe také z velikonoční, tedy paschální katecheze svatého apoštola Petra, ve které argumentuje i slovy Davidova žalmu. Mám rád jeho slova, která by mne mohla kdykoliv potěšit jako střelná modlitba, velice útěšná: Ty jsi, Hospodine mým dědičným podílem i mou číší, ty mně můj úděl zachováváš.

Ano, Hospodinův podíl dědictví nás každého volá a je Jeho pozváním do otcovského domu, které má svou cenu i hodnotu, proto si je musíme zasloužit, a v pozemském životě zabojovat. Svatý Pavel píše pro nás povzbuzení, že běžíme v pozemském životě závod, abychom dosáhli nevadnoucího věnce vítězství. Co má mít totiž svou hodnotu, o to se musí bojovat a v našem případě zápas víry.

Abychom ovšem nezůstali fatálně opuštěni ve své vině a jejím důsledku, přichází někdo, kdo za každého z nás přinesl jednu jedinou oběť pro vždy. Díky tomu mu budou Jeho nepřátelé položeni k nohám, ale navíc přivedl k dokonalosti všechny, které svou obětí posvětil. On totiž přes veškerou skutečnost viny a hříchů může ze svých lidí i zpětně udělat svaté a nedopustit, aby Jeho svatý spatřil porušení. V tom díle posvěcení mají rozhodnou úlohu slova, která oběť spojují s Kristem: Toto je mé tělo a toto je kalich mé krve. Ta slova jsou totiž spojena jako závdavek pro konec časů s každým člověkem a přáním jeho záchrany.

Ano, my křesťané opravdu věříme, že přijde soud, ale bude to tak dobře. Pro všechny ty události je proto pro nás důležitější jedna hodina v životě víc, než poslední hodina konce světa, kterou se nedozvíme my lidé předčasně.

Je to hodina setkání s Kristem a Jeho hodinou, tedy hodinou jeho smrti za nás a Jeho oběti. Ve vánoční písni se zpívá: „nikdo si nevšímá, jak život mění se v dým“… Písmo svaté si toho všímá a nabízí řešení. Všechno, na co se člověk upíná v hmotném světě jednou skončí. Co jedině zůstává jsou jeho skutky a hodnota jím vybudovaných vztahů. Prosme za každého aby jeho vztahy byly dobré. K Bohu i k lidem. Amen.

P. Miloslav Paclík