Bratři a sestry,

tempo dnešního Božího slova je dost výrazně dáno setkáním nějakého člověka s Ježíšem, o kterém tradice křesťanství žije v přesvědčení, že to byl mladý člověk. Není konkretizován, není udán jeho věk, ale on sám říká, že všechna obvyklá přikázání zachovával od svého mládí. Ve skutečnosti je jeho mládí jakýmsi jemným liturgickým poukazem na duši každého, která reprezentuje jednak původ mladosti, jednak rozhodnutí žít podle přikázání a jednak tradici zásad, kterou touží každý ctít jako strážkyni svých hodnot. Nějaký mladý člověk je totiž každý člověk, a jeho otázka co má dělat ukazuje na jakoukoliv chvíli duchovní vyprahlosti a tedy touhy po Božím naplnění, tedy po životě věčném.

Žalm 90. dnešní neděle za každého z nás prosí, aby nás Pán naučil počítat naše dny, ať dojdeme moudrosti srdce. To je totiž otázka, která se nás bytostně a do hloubky dotýká. Jako vrchol božské moudrosti ukazuje žalm hladové a žíznivé duši Boží slávu, která znamená pro každou duši naplnění všeho, co člověk potřebuje, prožívání nekonečného štěstí a hlubokého smyslu svého života. Taková přítomnost Boží slávy je pak schopna zaručit i mladému člověku, že se bude radovat po celý život.

Ještě, než se vrátíme k setkání mladíka a Ježíše, poučuje nás list Židům o Božím slově, které vynáší velmi ostrý soud, protože vybízí člověka ke každodennímu rozhodnutí jít za Kristem a nalézt v Něm největší moudrost světa i života.

Mladík z evangelia to jistě slyšel o Ježíši, že jako tyto věci nějak dokáže vrátit, nebo darovat, a proto k němu pospíchal, dokonce na něho několikrát volal. Mnoho mladých lidí jde do kostela proto, že o něm slyšeli, že je tam někdo , nejvíc matka posílá, avšak jejich smutek je v podstatě forma praktického ateismu životního stylu, kterým mladí často žijí. Mnohdy hodní i dobří lidé, obklopeni lákadly poznání a vyzkoušení, mnohdy servisem, aby jim nic nechybělo, pro které se nenaučí zříci svého majetku, tedy představ, co všechno by mohli rozhodnout sami, naplánovat a uskutečnit ze svých představ. Smutek mladých není z toho, že by nerozuměli tomu, co se v kostele říká, nebo dělá. Ale z toho, že blízkost Toho, kdo na ně čeká v kostele jim nikdo dostatečně nepředal, a namísto mají tisíce lákadel, která je odvádějí od pozornosti, upřené na Ježíše. Ježíš je život i království sám o sobě. Církevní otcové nevidí v Ježíšově království ani věc, ani volby, ani prostor vládnutí ve smyslu světských království. On sám je Královstvím štěstí, je to ON, Jeho osoba.

Smutek mladíka ukazuje na špatný způsob života, ve kterém se zejména po mladém člověku žádá, aby v něčem slevil, v tom, co ho odvádí od Ježíše a Velikonoc. Aby to Pán naznačil jemě, dostaví se mladému člověku smutek, který na něco upozorňuje. Mladý člověk není vždy plný bláznivin, není to roztancovaná bytost s kytarou a bubínkem, ale je to často člověk, který zcela racionálně a často poctivě chápe do svých rukou svou budoucnost. Mnohdy je na něho příliš naléháno, aby se rozhodl, a jeho trápí, že ho jen málo přivedli k prameni trvalé životní radosti, ukryté v setkávání a v živém kontaktu s živým Kristem. A tam je někde pro něho odpověď.

Amen.

P. Miloslav Paclík