Bratři a sestry,

v jedné restauraci seděli přátelé u půllitrů a povídali si. Jejich téma bylo nanejvýš aktuální. Proč prý je dnes tolik rozpadlých rodin, proč prý je tolik rozvodů, proč se mladí lidé bojí uzavřít společně sňatek na celý život, proč je nepřekonatelná propast mezi mladou a starou generací, které se vzájemně neuznávají a neakceptují. Dalším protipólem tématu byla situace homosexuálů, a lidí s tzv. trans-gender orientací a konstatování veliké nepřirozenosti takového způsobu života.

Vzpomínám si na jednu ze svých zkoušek na cestě ke svému doktorátu v polské Wroclawi, kdy před obhajobou licenciátní práce se mne profesor zeptal, jestli v Písmě svatém najdeme místo, kde Pán Ježíš obhajuje manželství a jeho nerozlučitelnost. Ve světlé chvilce jsem se tenkrát „chytil“ a na otázku jsem odpověděl. Tehdy mne napadlo, proč se profesor, který byl oborem právník ptá mne, dogmatika a apologety, na manželství, a ne na téma zázraku, o kterém byla původně má práce. A teprve pak mne došlo, jak byl starý profesor ve Wroclawi moudrý. On věděl, že ohrožení tradičního a dosavadního chápání manželské instituce je jedním z hlavních témat moderního světa, a když viděl, že jsem odpověděl správně, rozzářil se a s úsměvem zvolal: „jasně, muž a žena přece patří k sobě!“ A na tuto větu asi v té souvislosti již do smrti nezapomenu.

Ona je totiž odpovědí na otázku, proč je dnes tolik případů homosexuality, a tras gender operací apod… Protože tito lidé svým stavem velmi trpí. Nejsou v něm totiž šťastni, protože nemohou být Božím obrazem. Tyto problémy totiž vznikají špatným psycho-sexuálním vývojem dítěte. Pokud dítě vidí nesourodý vztah svých rodičů, jejichž manželství se potácí v nedůvěře, nelze ho soudit, ale ocitá se v nebezpečí, že nebude chtít jít životní cestou, ve které rodiče v přímém přenosu zklamali. Nechce zklamat taky, proto se nechce ženit, nebo vdávat. Jak hrozné vězení!

Zde vidíme jak nám katolické dogma pomáhá a slouží. Ono totiž obhajuje nerozlučitelnost manželství, protože Bůh stvořil člověka k tomu, aby byl rád a šťastný. A to jde jen bez předsudků, kdy, jak řekl starý profesor u zkoušky: „jasně, muž a žena přece patří k sobě!“

Ono dnešní Boží slovo je i o tom, že nepatří k sobě jen muž a žena, ale všichni lidé. Jde o to, že ztrátou víry v Krista mají k sobě lidé daleko a přestávají si věřit. Symbolem toho je i to, že na každém úřadě se musí ověřovat i úředně pravost podpisu, a ani to nestačí a musí se ověřit i to ověření. Lékem na tuto moderní nemoc mezilidských vztahů, kdy je v módě žalovat a donášet, je poselství dnešního Božího slova: „ muž a žena přece patří k sobě, a lidi vzpamatujte se: jeden k druhému přece patří k sobě“. Nemusí tedy k sobě přistupovat s nedůvěrou. Závěr dnešního Písma svatého tedy zní, že na většinu problémů dnešní moderní společnosti je lékem dobře fungující lásky plná rodina. A tu hájí jedině křesťanství a Kristovo učení.

Amen.