Bratři a sestry,

Boží Slovo dnešní neděle je pro nás především školou víry. Tak jako se malé dítě učí mluvit tím, že hledí na svou maminku a opakuje po ní všechno, co slyší, tak také Syn Boží vyzývá ty, kteří se rozhodují pro víru, aby se učili vlastnostem Kristových učedníků hlavně tam, kde se o ně mají opřít ve víře, a v životě se učí od Něho samotného. Vlastním výrokem Pána je jeho známé: “učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem“.

Při tomto úkonu pravé víry jde v zásadě o to zapomenout na svůj pohled a své představy jak o Bohu, tak o člověku, a zříci se sebe sama. To děláme proto, aby se z nás nestali v laciných kriticích náboženství kritici něčeho, o čem vůbec nic nevíme.

Proto vybírá Písmo svaté dnes povzbuzení proroka o Božím služebníku, dále uvedení listu židům o pravém Kristově kněžství, a nakonec odpověď dvěma nejbližším učedníkům Ježíše, jak vlastně vypadá prvenství Ježíšova království, o které si oba dva přicházejí říci.

Pro víru v Ježíše Mesiáše je pak důležitá píseň o Hospodinově Služebníku 53. kapitoly proroka Izaiáše, poukazující na jediného opravdového kněze – Hospodinova služebníka. On se uprostřed zpupných lidí nechává obtížit vinou všech, tedy i nás, aby podal svůj celý život jako smírnou oběť, což se ukazuje jako Bohem zvolená jediná cesta k záchraně člověka od hříchu a zla. On svou krví shromáždí pod křížem potomstvo, které bude žít dlouho, a skrze něj se zdaří Boží pán na zlomení moci hříchu a zla. Plně souzní s Janovým záznamem Ježíšových slov, že dobrý Pastýř dá za své ovce svůj život.

Proto víra v takového Pastýře, tedy Zachránce, musí být daleko hlubší, než aby zůstala na kalkulu, jaké cti a odměny komukoliv víra v Ježíše Mesiáše přinese.

Podívejme se na obraz i dnešní doby, kterou prožíváme uprostřed sekulárních a ateizovaných, tj. odbožštěných témat moderního světa. Je jím vaše kritika, kritika vás laiků vůči těm, kteří vám přišli sloužit jako vaši duchovní ordinovaní služebníci, služební kneží. Signalizuje nejvyšší potřebu usebrání a uvědomit si, koho vlastně máme vidět v knězi.

Jediným totiž autentickým knězem Novozákonního křesťanství je Velikonoční Kristus, tedy trpící Hospodinův Služebník, ale také Vítězný Beránek, který byl zabit a přemohl smrt. Od něho se rovněž vyvíjí i chápání Církve jako instituce, která bude mít jediný smysl tehdy, pokud uvádí Boží lid do Velikonočního tajemství. Pokusy, zaznamenané v dnešních moderních časech a médiích, totiž postavit proti sobě Boží laický lid na straně jedné a kněze s hierarchií na straně druhé, jsou nejen těžce hříšné, ale také scestné a ničí víru jak jednotlivců, tak život Církve velikonoční, jako Pánova společenství.

Služebné otroctví Ježíšových učedníků totiž spočívá v tom, aby jeden druhému ukazoval na velikonočního Krista.

Amen.

P. Miloslav Paclík