Bratři a sestry,

v dnešní moderní době je asi největší překážkou přijetí Velikonoc fakt, že se ty události nedají dokázat empiricky, na rozdíl od Ježíšovy smrti.

Navzdory tomu však svatý Pavel v listě Korinťanům staví fakt Ježíšova Zmrtvýchvstání jako podmínku vůbec smysluplnosti křesťanského hlásání. Od dob těchto událostí, popsaných v evangeliích se samo sebou naskýtá příležitost kritiky postojů, které věří Zmrtvýchvstání.

Proto jednou z největších překážek víry je představa oživení těla pouze jako zpětného návratu do lidského pozemského života. Teologové je označují jako reanimace somatická, která by znamenala něco podobného, jako kdyby se mrtvé tělo, anebo tělo tzv. „odcházející“, znovu pokusil oživit lékař.

U Zmrtvýchvstání Velikonočního jde však o něco jiného. Proto je pro křesťany zmíněná reanimace somatická jako vysvětlení toho, co se událo, nedostatečná.

Zaznamenáváme také pokus o srovnání Kristovy veliké noci se starověkou mytologií a s pseudo dyionýziovskými kulty, anebo kulty starověkého Ozira, tedy pohanského boha, který na podzim umírá, aby pak na jaře znovu ožil, tedy vstal z mrtvých. Od nejstarších dob prvních křesťanů jsme svědky takového přístupu, který spojuje Krista právě s představami pohanských Bohů.

Jakýmsi překvapením jsou pro nás teologové 19. století, zejména z prostšedí německého protestanství, kteří vykládají vzkříšení Kristovo představou prvotních křesťanů, tedy neskutečnou, spíše symbolicky mytologickou záležitost.

Také modernisticky liberální okruhy dvacátého století, zastoupené odpadlým A. Loasim, se řadí k interpretům nereálnosti Kristova vzkříšení.

Naproti tomu se od starověkých dob setkáváme se neochvějnou vírou katolického křesťanství, opřenou o svědectví věrohodných svědků. Znamená to, že pro křesťany je pouze jediný výklad přijatelný, a tím je Glorifikace somatická a glorifikace duchová, tedy oslavení těla, které bylo ukřižováno.

Kristovo tělo se tedy nevrátilo do pozemského světa, jako např. Lazar z Betánie. Zmrtvýchvstání znamená vstup do reality jiné, oslavené, kvalitativně mnohem lepší, a nesrovnatelné. Je zde však jeden problém. Nelze jej dokázat historicky a exaktně, jako např. smrt na kříži. Proto se víra křesťanů opírá o argumentaci filosoficko teologické věrohodnosti, zejména očitých svědků.

Ti přicházejí s dvěma skutečnostmi, které podává Písmo svaté. Se skutečností prázdného hrobu a se skutečností tzv. paschálních Christofanií, tedy zjevováním se Zmrtvýchvstalého po čtyřicet dní.

Víme že sama skutečnost prázdného hrobu jde vysvětli i jinak, než zmrtvýchvstáním, ale spojení skutečnosti prázdného hrobu a paschálních Christofanií nejde srozumitelně a uspokojivě vysvětlit jinak, než, že ten který umřel, zase žije. Amen

P. Miloslav Paclík