Bratři a sestry,

slavnost, která připadá na druhého února a my ji z pastoračních důvodů slavíme o této dnešní neděli, je vlastně teologickou reflexi na blízkost Božího Syna uprostřed lidí. Setkává se zde Narození Boha jako člověka nařízení Starého zákona, které respektuje bídu člověka a snahu Boha stejného člověka zachránit. Z toho plyne i četnost názvů tohoto svátku. Obětování Páně, Očisťováni, či obětování Panny Marie, anebo ten nejnovější, Uvedení Páně do chrámu. Bůh se každopádně ve smyslu této slavnosti setkává s člověkem. Proto i dnešní vyprávění Písma má mnoho aspektů, ze kterých vybereme jen jeden, kvůli pozornosti myšlenky.

Stařec Simeon po radostných slovech o děťátku připomíná matce Marii, že Její dítě se stane mírou dobra a vztahu k Bohu, kterému říkáme víra. On vyvolá a nařídí její hlásání, to se ale stane znamením odporu a kříže, a z historie Církve víme dobře, že odporu násilného.

Ježíš a Boží slovo se stávají a jsou znameními. Bůh z Boha, Světlo ze Světla. Ony nás vyzývají k rozhodnutí víry. Ježíš na sebe bere a přijímá odpor lidstva proti Bohu a činí z něho podobu kříže.

Bůh je znovu a znovu nahlížen jako hranice naší svobody, která musí údajně být odstraněna, aby snad prý byl člověk sám sebou. Bůh je láska, kterou ovšem lze i nenávidět, protože vyžaduje vystoupit ze sebe sama, ze svého pohodlí. Proto pozvání Boha k setkání vyžaduje jednoznačnou odpověď. Ano, nebo ne. Odpověď víry zasazené do praktického a praktikujícího života. Vykoupení z hříchu tedy není koupelí wellness, tedy něco pohodlně romantického, zaklíněného do požitku, ale jde cestou a cenou bolestí kříže. Světlo k osvícení pohanů a kříž patří do praktického křesťanova života, proto též patří k sobě.

Se znepokojením se díváme na německou synodální cestu místní církve, mající falešnou snahu zreformovat a zdobrovolnit v církvi téměř všechno. Jedná se v mých očích o v pravém slova smyslu reformismus, tedy o falešné úsilí měnit všechno v Církvi za každou cenu. Jakoby aktéři synody zapomněli, že Církev reformuje zejména Kristus svým křížem, Zmrtvýchvstáním a velikonočním tajemstvím, se kterým se pojí přítomnost Ducha svatého. Obětovat a zasvětit Bohu pak znamená, vírou spoléhat hlavně na Jeho Slovo a to je v životě křesťana to zásadní.

Amen

P. Miloslav Paclík