Bratři a sestry,

zařazení dnešního liturgického svátku Křtu Páně zaznamenáváme v západní Církvi až v moderní, pokoncilní době, ale musíme také uznat jistou snahu o hluboce teologické propojení událostí Ježíšova narození s Jeho utrpením a přínosem pro spásu nás všech.

Ježíš dnes v evangeliu zdánlivě podstupuje to, co nemusí, tedy křest, který sám nepotřebuje, a evangelista Matouš vkládá sv. Janu Křtiteli do úst údiv nad ochotou bratrance Ježíše, nechat se pokřtít. Ježíš odpovídá, ať Jan Křtitel poklidně vykoná obřad, který se tehdy stane znamením Ježíšovy služby každému člověku.

Ježíš rovněž chce naplnit příkaz Tóry a spravedlnosti, a nechat se omýt v řece Jordánu, protože veškerou svou činnost spojuje s poslušností svému nebeskému Otci. Měli bychom se od něj poslušnosti učit, především duchu poslušnosti, je to důležité zejména v dnešní době.

Jako znamení zázraku, je i znamení Ježíšova křtu spojeno s Jeho křížem jako neomezené „ano“ Boží vůli a poslušné přijetí jha pro dobro člověka.

Znamená souhlas s Boží vůlí, ale i solidaritu s těmi, kteří se jakýmkoli hříchem provinili a touží po spravedlnosti, naplňující se až teprve skrze kříž a zmrtvýchvstání o Velikonocích. Křtěnci totiž nejdříve vyznávají své hříchy, zříkají se jich, a pak ponořením do vody křtu hříchům umírají. Ježíš nepotřebuje vyznávat hříchy a zříkat se jich, protože žádné nemá, ale poslušně je bere na sebe, jako pravý Beránek Boží, který na sebe bere hříchy světa. Své působení Ježíš zahajuje tím, že zaujímá místo hříšníků. On je tedy pravým Jonášem, který jak známo řekl lodníkům: „ mne vezměte a hoďte do moře, ať sebe i loď zachráníte“. Plný význam Křtu Páně je tedy vysvětlitelný až velikonočními událostmi skrze kříž. Vyjadřuje přijetí smrti za hříchy lidstva a hlas nebeského Otce při Křtu: „to je můj milovaný Syn“ předjímá vzkříšení. Proto také v Ježíšových promluvách a přímé řeči vyjadřuje slovo křest jeho smrt. Nakonec platí pro každého člověka výzva: chceš li být Ježíši podobný, nech se pokřtít.

Amen

P. Miloslav Paclík