Bratři a sestry,

ve společenství Svaté Rodiny se její ochránce, sv. Josef, ukazuje jako spravedlivý ve smyslu Starého zákona, protože vstal a udělal bez výjimky, co mu Anděl Páně přikázal. Vnitřní Josefova bdělost pro Hospodina mu dovolila přijmout poselství a porozumět mu. Tato přednost se vyjadřuje a vrcholí jako vlastnost, kterou nazýváme poslušností. Jestliže totiž před tím rozvažoval o svých vlastních možnostech, teď najednou velmi lehce ví, co je jeho povinnost a jak má konat správně. A proto jakožto spravedlivý následoval Boží pokyny a bez okolků jim důvěřoval.

Spolu s Matkou Pána plnili roli rodičů pozemského Ježíše, proto se jich týkala povinnost Starého zákona, ukazující na jejich velikou zbožnost. Třikrát za rok mají za úkol vykonat pouť do Jerusalema s celou svoji rodinou a malému Ježíškovi mají za povinnost předávat tuto tradici, aby si na putování do Svatého města, jako dospívající žid, zvykal. Naznačuje to tedy velikou zbožnost Svaté rodiny. Vytvářejí společně Boží lid Starého zákona, který teprve na cestě putuje k místu, kde se má setkávat se svým Bohem.

Na zpáteční cestě se však malý Ježíš ztratí rodičům a ti potřebují tři dny, aby jej opět nalezli. Při cestě totiž dvanáctiletý má dovoleno družit se s vrstevníky, a kamarádit se cestou s nimi, večer ale čekají rodiče.

Tři dny hledání Ježíška se sice vysvětlují prakticky, první den návrat k severu, druhý den se vrátili, a třetí den Ježíše nalezli v Jeruzalémě, ale toto číslo má i teologický význam – tedy podobnost s třemi dny, kdy bude jednou Ježíš po své smrti v hrobě, než vstane z mrtvých.

Ježíšovo poslání Boha v lidském světě totiž překonává jakékoli lidské měřítko, a pro lidi je znovu a znovu zastřeným tajemstvím.

Jestliže pak sám dvanáctiletý Ježíš velmi silně odpoví Matce Marii, sděluje jí v jisté příkrosti svých slov asi toto: můj otec není Josef, ale někdo jiný, totiž sám Bůh. K němu patřím a u něho jste mne nalezli. Těžko by své synovství vyjádřil malý chlapec jasněji.

Ve slovech, která vypadají jako neposlušnost, anebo jako nepřijatelná volnost a svoboda ve vztahu k rodičům, se odráží naopak jeho poslušnost jakožto Božího Syna. V chrámě není proti „svým pozemským rodičům“, ale jako poslušný, jehož pouť povede jednou až ke kříži.

Třetím poslušným dnešního společenství je Jeho Matka Maria. I její víra putuje a zde se znovu ocitá v temnotě obav o synka. Ježíši Matka nerozumí, ale Jeho slova nechává pomalu zrát. K správnému výkladu Božích slov patří právě pokora, a připuštění, Ježíšova slova jsou větší, než náš rozum. Maria se proto nejeví pouze jako žena víry, nýbrž i jako Matka Církve,která ve svém srdci chová a nese Boží Slovo a žije z něho.

Amen

P. Miloslav Paclík