Bratři a sestry,

Liturgie prvního dne Nového roku stanoví dvě témata a teologické otázky a pro nás je velmi příjemné, že nás obě zavedou opět k milovanému Betlému, ve kterém se tolik projevuje Boží dobrota a láska ke každému člověku. Maria, která drží v náručí děťátko, je pro nás pramenem a zdrojem veškerého požehnání. Proto i liturgie zpívá: „Buď zdráva, svatá Boží Rodičko, porodilas Krále, jenž nad nebem, zemí vládne, na věčné věky.“

Právě v Mariině mateřském srdci zní pro nás poselství andělů, vracející nás liturgicky do Betléma, a jenž je naplněno úžasem. Tolik máme podobnost s vlastním 25. prosincem, který nás zve přímo do Betléma a naplňuje celý svět štědrostí.

Evangelia poukazují rovněž na Mariinu pokoru, kdy Ona toto všechno uchovává ve svém srdci a rozvažuje o tom. To je pro nás důležité, protože podobně jedná i Církev, kdy uchovává Boží Slovo a rozvažuje o něm, kdykoli ve světě evangelia rozpoznává rozličné životní situace.

Je to Mariina poslušnost, která otevírá bránu našemu Bohu, a Boží Slovo Boží Duch v ní tvoří lidské dítě. A tvoří je brannou Mariiny poslušnosti. Ona se tak pro křesťana stává symbolem nově zrozeného života, a vroucí naděje pro každého křesťana. Matka lidská a Matka Boha se stává nejkrásnější stvořenou bytostí všeho stvoření.

Snad bychom tedy mohli říci, že tiché a mlhavé sny lidstva o novém počátku se v tomto dění stávají skutečností, takovou jaká mohla být stvořena pouze Bohem.

Druhou velkou událostí vedle Mariina Mateřství je Ježíšovo představení v Chrámě Nebeskému Otci. Prvorozený syn je totiž Starým zákonem chápán jako výhradní Boží vlastnictví. Zmiňuje toto svatý Lukáš, který píše, že vše co otevírá život Matky, bude nazváno svatým.

Nemluví se zde o Ježíšově vykoupení, ale obětování, protože Ježíš nepotřebuje vykoupit ze hříchu, ale stává se jediným a věčným Knězem Nové smlouvy. Není vykoupen a pak vrácen rodičům, nýbrž je předán a představen svému skutečnému Otci. V řečtině sloveso, které znamená představit, vyjadřuje rovněž význam přinést, jako se přináší oběť. Ježíš je zde představen Bohu, kterému jedinému náleží.

Pro Lukášovo evangelium je toto představení Ježíše zásadní. Děje se tak v prostoru chrámu, tedy místa setkávání Boha i Jeho lidu. Namísto převzetí prvorozence rodiči, dochází k veřejnému věnování Ježíše Bohu, Jeho milovanému Otci. A jak píše sv. Pavel: „v Ježíši jsme byli přijati za syny. A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: "Abba, Otče!" Už tedy nejsi otrok, ale syn a jako syn také dědic skrze Boha“. A to platí o každém z nás.

Amen

P. Miloslav Paclík