Bratři a sestry,

bez pochyby se v Ježíši Kristu chce Bůh setkávat s člověkem. Nejprve to uskutečňuje přes Boží zákon, později v osobě svého Jednorozeného Syna. Víra je o vztahu k Bohu, o praktikování náboženského života. Tváří v tvář se ale na světě Boží láska setkává se zlem, snažícím se člověka od Boha všemožně odvést.

Základní a podstatnou vlastností víry je její tradice, tedy to, že se živě předává z generace na generaci. Nástrojem k tomu Bůh ustanovil Církev.

Všimněte si, že vírou nejvíc člověk opovrhuje, když se má pozemsky dobře. Odmítáním víry však na sebe člověk přivolává veliké trápení. Jedině Boží zákon totiž dokáže uzdravit situaci člověka právě tím vztahem, o kterém je víra. V Bohu je přítomný nejvyšší klid a štěstí, proto se u člověka může rozhostit plnohodnotná vznešenost, a svoboda při setkání s ním, motivovaná touhou po nejvyšším dobru. Pokud toto člověku někdo upře, způsobí v životě lidí velké trápení. To vysvětluje důvod, proč lidé z Knihy Nehemiášovy za doby Ezdrášovy plakali, když slyšeli slova zákona, který jim byl po léta zakazován. Návrat víry často může způsobit pláč u toho, kdo si uvědomuje, co ztratil a opět našel.

Do synagogy v Nazaretě dnešního evangelia přichází Mesiáš, a my si musíme uvědomit, že pojem Mesiáše měli židé v představách v každé době jiný a vyvíjel se. I u příbuzných Ježíše, i u apoštolů. Sám Ježíš měl u sebe povědomí, že Mesiáš je, ale na výzvy falešných představ o Mesiáši a na otázky, jestli je lidským mesiášem nikdy nereagoval.

Mesiáš koná všechno to, o čem čteme v evangeliu. Začíná vyháněním démonů, uzdravováním a osvobozováním svázaných, voláním mrtvých k životu. Jeho úloha je u lidí nezastupitelná.

Nakonec vzpomeňme na ty, kteří se v posledním sčítání lidu nazvali katolíky či křesťany, ale nepřiznali se k oficiální Církvi. Pokud to znamená, že Církev zklamala jejich důvěru, modlíme se, aby Ježíš uzdravil, naprosto v souladu s Božím slovem, jejich rány.

Amen

P. Miloslav Paclík