Bratři a sestry,

první dojem ze zázraku v Galilejské Káně, jak ho popisuje svatý Jan Evangelista je takový, jako by se jednalo o soukromý luxus k pobavení účastníků svatebního veselí, a tak se dehonestovalo všechno Ježíšovo snažení. Hojnost, zaopatřená pro soukromou oslavu by představovala asi 520 litrů vína.

Tak se totiž často stává, že i my přistupujeme k textům Písma Svatého. Nejsou však pro nás pouhým religionistickým popisem, nýbrž hlubokým teologickým vtažením do děje. K Písmu Svatému nepřistupujeme pouze popisně a senzace chtivě. To by bylo nesprávné a často příliš mělké. Jedná se o něco mnohem hlubšího, jako u každého liturgicky použitého textu Písma.

Některé teologické komentáře totiž uvádějí toto vyprávění J 2,1 o prvním zázraku záměrným údajem „třetího dne“ byla svatba v Galilejské Káně…, přestože oficiální liturgický text toto označení vynechává. Evangelistovi však velmi záleží na tomto časovém údaji, protože jde o klíč k interpretaci události na svatbě.

Ve Starém zákoně je třetí den dnem Epifanie, tedy zjevení Boha. Zde se pak konkrétně jedná o předjímání finálního sebe zjevení Boha v lidských dějinách a čase, tedy o třetí den vzkříšení Krista o Velikonocích.

Dřívější setkání s Bohem, uprostřed velkých událostí Starého zákona je zde a nyní vystřídáno konečným a definitivně platným zjevením a příchodem Boha v Ježíši Kristu. Teologové se věnovali počtu dní galilejské svatby a vyšlo jim, že třetí den svatby je zároveň šestým až sedmým dnem od začátku povolání apoštolů Ježíšem. Den svatby je tedy předobrazem Božího svátku uprostřed lidí, předjímáním definitivní soboty, která nahradí všechny dosavadní šabaty z povinnosti. Tato Veliká sobota je zmíněna již v Izaiášově proroctví.

Důležitým Slovem příběhu je pak „Ježíšova hodina“, která podle Jeho vlastních slov na svatbě v Káně ještě nenadešla. Ježíš nikdy nejedná na zemi sám ze sebe, ale vždy v souladu s vůlí Boha Otce. Proto Ježíšova hodina je hodina, kdy Ježíš oslaví Otce. Tehdy budou viděny Jeho kříž, vzkříšení, i Jeho celosvětová přítomnost skrze Jeho Slovo a svátost. Hodina Jeho slávy začíná pak okamžikem kříže a Ježíšovy oběti k oslavě Boha Otce.

Z toho plyne důležitá informace, že podstata křesťanské víry spočívá v narození, smrti a vzkříšení Ježíše Krista, jako Mesiáše a Syna Božího, což je pro věřící nadčasová Pravda. Proto se tato náboženská skutečnost nedá přizpůsobovat jakékoliv moderní době, jak to chtějí modernisté. Nebyla by pak určena pro všechny, ale jen pro ty moderní, a to Kristus Pán nechtěl. Na druhou stranu ten, kdo věří v nadčasovou, věčnou náboženskou Pravdu o Ježíši, Mesiáši, zůstává za každých okolností vnitřně svobodný a nedá se ovládat těmi, kdo na to nemají nárok.

Vánoční text prvního čtení nám ještě jednou připomněl proroka Izaiáše a jeho text ze Štědrého večera, oslavující den, kdy Izraelský Král vyhrál bitvu. Svou svatbu totiž slaví tento Král právě v den svého triumfu, po vítězném vstupu do Svatého města. Snoubenkou ženicha je Jeho vyvolená, snoubenkou Krista je Církev Kristova, do které se snažíme patřit. Dopřejme proto každému dítku, na které máme vliv to nejcennější, totiž, že ho necháme pokřtít.

Amen

P. Miloslav Paclík