Bratři a sestry,

máme před sebou dnes známý obraz Proměnění Páně, který má dokonce v liturgickém kalendáři svůj zvláštní svátek, a dnes se uvádí v evangeliu, jako duchovní příprava na nadcházející Velikonoce a svátky obnovy naší víry.

Víme, že text zmiňují všichni tři evangelisté a my jej máme dnes před sebou z autorské dílny evangelisty sv. Lukáše. Začíná tím, že Ježíš bere s sebou tři nejdůležitější apoštoly, Petra, Jakuba a jeho bratra Jana. Oni mají zvláštní postavení svědků Ježíšových činů a zázraků. Nyní mají možnost hlouběji jako první nahlédnout do tajemství křesťanské víry, kterou mají v budoucnu hlásat, a pro kterou mají položit svůj pozemský život.

Je zajímavé, že se v této sestavě potkají na Olivové hoře, těsně před zatčením Ježíše Nazaretského, kde Ježíšův strach a úzkost před smrtí bude protipólem slávy, kterou učedníkům dává zakoušet dnes. Ježíš jako Bůh se bojí a chce se bát, protože je to součást utrpení lidí, kteří o svém strachu nikdy a nikde nemluví. Sláva a zjevení Boha je tady lékem a útěchou, kterou hledá křesťan v tajemství Velikonoc, proto smysl dnešního obrazu chápe vírou pouze ten, kdo je ochoten věřit.

Setkání se děje na vysoké hoře, jedné z mnoha hor a vyvýšenin Ježíšova pozemského života. Vidíme u něj horu proměnění, stejně jako horu pokušení minulou neděli, horu modlitby, horu strachu, horu kříže a utrpení, ale i horu zmrtvýchvstání a vítězství. Hora je biblickým místem k setkání člověka a Boha. Zanechme vše, co nás rozptyluje, dole za sebou, a spěchejme i my na horu setkání a obnovy s Ježíšem. Čeká na nás obdarování, které potřebujeme. Hora je v Písmě svatém symbolickým místem výstupu a vnitřního stoupání. Na hoře setkání zakusí člověk zkušenost promlouvajícího Boha, a proměnění utrpení, nejprve v oběť Izáka a Abrháma, a potom velikonoční oběť Beránka definitivního, obětovaného na Kalvárii, další toť hoře. Oběť Ježíše Krista v Jeruzalémě je centrálním tajemstvím výkupného díla Božího k záchraně člověka. Když se za nás obětoval, vysvobodil nás, ale potom nás bude mít právo i jednou soudit, a na to nezapomínejme.

Amen

P. Miloslav Paclík