Bratři a sestry,

Boží Slovo nás do svatopostní doby obnovy uvádí starozákonní knihou Deuteronomium, což je označení pro pátou knihu Mojžíšovu, a v ní, na základě rozvedení desatera nacházíme i kultické předpisy starého zákona, ve kterých je třeba naučit nový lid obětovat prvotiny z darů a plodů země.

Hospodin otců ví, že má před sebou lid, který znal pohanské starověké obyčeje, kdy byla se slavností prvotin spojena recitace mýtů, vysvětlujících vegetační cyklus, např. o bohu plodnosti, sestupujícího do podsvětí a jeho opětovném návratu. To je hodně podobné pohanským představám o vzkříšení těla a křesťanství na tyto představy naráží při výkladu Kristova zmrtvýchvstání, kterému pohané nerozumí. Izrael totiž na tomto místě přestal recitovat pohanský mýtus a nahradil jej vlastními dějinami, a zkušeností se svým Bohem.

Ve vyznání se pak střídaly momenty nouze a záchrany, kdy potulný a kočovný způsob života znamená bezmocnost a neustálé ohrožení, zejména na poušti. V liturgii zmíněné nebezpečí pouštních a stepních bojovníků, kteří ohrožovali život předků zobrazuje ohrožení a bezmoc člověka, který ještě nepoznal svého zachránce, anebo jej odmítá.

Na to navazuje evangelní vyprávění sv. Lukáše o trojím pokušení Ježíšova zápasu a úkolu na světě, které ale klade vážnou otázku, o co vlastně v životě jde.

Jádrem každého pokušení je odsunutí Boha, jako nedůležité věci, který vedle našich zájmů se jeví jako druhořadý. On se často pro pokoušeného zdá jako zbytečný a rušivý.

Takové pokušení nás dnes a denně ohrožuje: dávat svět do pořádku po svém, bez Boha a víry, uznat pouze materiální, sociální a politickou skutečnost, a vertikální víru v Boha nechávat stranou jako iluzi.

Pokušitel ale nevyzývá přímo ke zlu, to by bylo okatě banální a primitivní. On předstírá cestu k lepšímu: odhodit iluze a obrátit pozornost k modernizaci a zlepšování světa. Reálné bude pak to, co je vidět tady a teď, a co mne hned nasytí – moc a chléb, tedy jídlo. Věci Boha ruší, protože se jeví jako nereálné, jako něco, čeho není potřeba.

Je pak Bůh skutečný, nebo není vůbec? Je dobrý, anebo si musíme dobro vyrobit sami? Otázka Boha je tedy otázkou zásadní a existenciální. Co musí udělat, anebo nedělat zachránce světa a spasitel? A tři pokušení jsou stejná jak u sv. Matouše, tak u sv. Lukáše.

Správným postojem je pak ve všech zásadních otázkách, i té, kterou prožíváme my, v naší dnešní době, držet se striktně Božího Slova a Zjevení, a osobního vztahu k milujícímu Bohu.

Jestli nás totiž něco drží, je to hlavně hluboký vztah víry v něho, a poslušnost Jeho zákonu.

Amen

P. Miloslav Paclík