Bratři a sestry,

zdůrazněním dnešní neděle je důvod radosti křesťana. Pán je blízko. Kde přichází Pán, přichází s ním Jeho království, ve kterém je místo pro každého. To je důležité pro ty, kdo malomyslní a potřebují útěchu. Kde je Pán, tam je dobře. Naše jediná riziková plocha spočívá v tom, že je pro mnohé z nás je Jeho království stále ještě vzdálené, a není to vinou přicházejícího Krále.

Myšlenka prorokova sice připouští, že Bůh v dialogu dokáže na člověka čekat, než se mu otevře, ale Sofoniáš hovoří o Hospodinově dni, který bude znamenat předěl pro všechny národy. Písmo svaté pak nepoukazuje na katastrofu, kterou si většina lidí představuje při Božím příchodu, ale na Boží blízkost, kterou znamená především odpuštění hříchů. Vždyť to je přeci hlavní důvod, proč Hospodin v Pánově dni přišel.

Důvodem radosti adventu je tedy to, že Pán je blízko.

Vnímat ovšem Jeho blízkost, znamená vést hluboký duchovní život, a po příkladu svatého Pavla být doslova prostoupen Jeho blízkostí. Pánova blízkost totiž je hybnou silou, která proměňuje život křesťana. Mnozí si totiž myslí, že jsou to lidé ve vzájemném styku a kontaktu, kdo se ovlivňují, a proto všechno musejí komentovat, o ostatních všechno vědět, a o všem spolu rozhodovat. Opravdová proměna příchodu Království ale spočívá v tom, že je to On, kdo dává sílu k proměně a kvalitě, proto je tak důležité, dívat se při příchodu Páně směrem za ním. A pokud dnešní žalm z proroka Iz 12. povzbuzuje k důvodu plesání a jásotu, a tím je fakt, že nad námi vládne svatý Izraele, tedy Pán stojící blízko.

Přesná podmínka platí v napomenutí svatého Jana Křtitele, aby totiž lidé neměli falešnou představu o vlastní spáse, kterou máme bohužel i dnes v moderní době. Nelze sebejistě hovořit o vlastním spasení pouhým obmytím křtu, anebo potomstvem Abrahámovým. Aby Pán viděl, že to myslíme vážně, je třeba skutků, které svědčí o našem obrácení. Ty skutky našeho obrácení jsou i ozdobou, lemující Jeho příchod. Ani pro celníky není třeba opouštět své povolání, navzdory nenávisti od židů, kterou si celníci vysloužili, jen je potřeba pro Pánův příchod dělat své povolání a své práce poctivě. A to je i pro nás dnes motivační.

Na závěr si připomeňme myšlenku J. B. Chautarda o sjednocení s vnitřním životem: Bůh hodnotí vnitřní život nad činnost. Nekonečná bytost totiž neprojevuje život nejintenzivněji ve vnějších skutcích, například ve stvoření, ale ve vnitřní činnosti.

A Benedikt XVI. dodává povzbuzení rodičům, aby se modlili se svými dětmi a za ně, a říká: „každý učedník je ve skutečnosti povolán, podněcován a posilován Slovem Božím a svátostmi k misii. Jedná se o úkol, který by nikdo neměl opomíjet, protož není nic krásnějšího, než znát Krista a přispívat k tomu, aby ho poznali také druzí“.

Amen

P. Miloslav Paclík