Bratři a sestry,

dnes, o druhé neděli po narození Páně, před sebou vidíme podobné texty Písma svatého, jako na Silvestra. Jenže první čtení oproti janovskému varování před antikristem opěvuje Sirachovcovu Boží moudrost, a dopis svatého apoštola Pavla Efesanům poukazuje na rozmanité duchovní dary, kterými nás zahrnul Otec ve svém milovaném Synu, protože jsme spojeni s Kristem. To znamená vážný obsah pro nás všechny, který podává informaci nejen o tom, že nás Otec obdaroval, ale také o tom, že záleží u každého z nás, jak na dar nebeského Otce v Jeho milovaném Synu odpovíme. To není okrajová otázka, ale rozhodující pro celou naší spásu, pro celou věčnost naší duše.

Bezpochyby největším duchovním darem pro každého z nás je Boží synovství, získané pravým Božím synem Ježíšem Kristem. „Ten kdo si není vědom Boží ho synovství, nezná o sobě celou a úplnou pravdu, a proto ve svém jednání postrádá sebeovládání, jenž dobře znají ti, kteří milují nade vše Boha“, to napsal a řekl sv. J. M. Escriva.

Vědomí Božího synovství usměrňuje naše postoje, naší modlitbu i způsob chování. Je to nový způsob bytí i nový způsob života. Budeme-li totiž žít jako Boží synové, budeme i dobře umět jednat s lidmi.

Vědomí Božího synovství nás učí zachovávat pokoj ve všech situacích, dobrých i zlých, protože Otci jsou podrobeny všechny síly stvoření. Převládá v nás postoj aktivní oddanosti dětí, plně důvěřujících dobrotě nebeského Otce, i v těch nejtěžších zkouškách našeho života. Sv. Tomas More řekl, že se nemůže nikomu stát nic, co by si Bůh nepřál, a všechno, co chce On, je ve skutečnosti to nejlepší, třebaže se nám to může zdát velice špatné.

Boží dar však jako každý dar je pro každého také zkouškou, jak na něj odpoví. V Kristu jsme sice získali všechno, ale můžeme svým postojem i všechno ztratit, pokud pohrdneme tím, co, anebo koho nám Bůh daruje. Promítněme si tuto pravdu do našich životních situací a vidíme, jak je vážná otázka i odpověď na toto téma. Rozhodujeme zde o všem, jde o všecko.

Cena tak velikého daru je dána asi těmito slovy: kdo věří v Ježíše, vstupuje skrze víru do Ježíšova původu, nového původu, a přijímá tento původ za svůj. Sami o sobě jsou všichni tito věřící jistě zrozeni z krve a z vůle muže, tedy přirozeným způsobem, víra jim ale daruje nové narození: vstupují do původu Ježíše Krista, který je jejich původem. Skrze Krista, skrze víru v Něho jsou zrozeni z Boha, jak napsal svatý otec Benedikt XVI..

To znamená, že víra v Ježíše Krista je stejně vzácným Božím darem, jako Boží synovství. Péčí o ni ji můžeme rozvinout a zúročit, a sklidit plody svého snažení ve víře. Ochabnutím však, anebo ignorováním povinností víry lze ji i ztratit, a s ní i celou hodnotu věčnosti. Tak lze i propadnout ve zkoušce Božího daru. Jinými slovy: Darovaný chce být navěky šťastný s námi. Chceme to také?

Amen

P. Miloslav Paclík