Bratři a sestry,

svatý apoštol Petr se stal autorem a nese své jméno pro daleko méně listů novozákonní literatury, než například svatý Pavel, ale přiznám se, že jeho obsah a formu vnímám osobně jako daleko mě bližší a dalece přesněji vystihující problém s vírou v dnešní době, který nás v současnosti trápí.

Apoštol Petr geniálně poukázal na achilovu patu víry prvních křesťanů, se kterými se dnes hodně ve víře srovnáváme a stává se nám často to co jim kdysi na počátku křesťanství. Očekávali brzký Kristův příchod, ale on nenastával a už vůbec ne podle jejich představ. Začínají pak kvůli tomu prožívat těžkostí ve víře, jiní se tomu posmívali a žili lehkomyslně.

Mé adventní modlitby se upínají Bohu za lidi, kterým říkáme existenciální ateisté. Oni by velice rádi našli v životě cestu pravdy, ale někdo, kdo jim snad měl odkaz víry předat, je zranil. Není to nic neobvyklého, protože lidé chyby dělají a neuvědomují si, že je přítomnost Pána potřeba na konci dějin a časů, jako byla znatelná na začátku.

Ne nadarmo čteme i v adventu evangelia o uzdravení nemocných a slepých, abychom pochopili, že pokud potkáváme někoho, komu byla zpřetrhána přímá cesta k Pánu, je třeba ho urychleně vystavit Pánovu uzdravení.

My lidé často posuzujeme věci světa a lidstva podle svých představ a také podle toho, co okolo sebe slyšíme. Někdy bychom také usilovně chtěli všechny, které máme okolo sebe a známe je přivézt k víře, a zlobí nás, když to nefunguje. Dokonce ani tehdy, kdy blízkým předkládáme tak jasné argumenty pro víru, že by je museli pochopit všichni. V těch chvílích je vhodné spolu s apoštolem Petrem si uvědomit, že jeden den je jako tisíc let a tisíc let jako jeden den. A spolu s apoštolem Janem říci modlitbu: „amen, přijď, Pane Ježíši“. Nejsme to totiž my, kteří přitahujeme druhého k Pánu, ale pokorně máme uznat, že je to sám Pán, který si přitahuje ve víře toho, komu prokázal lásku do krajnosti.

Avšak právě proto, že se pohybujeme ve světě chybujících lidí, kteří se mohou zraňovat při domnění, že druhým pomáhají, ale spíš zraňují, je třeba připravit se napravovat všechny chyby lidí. K tomu je třeba hluboké a úzce na Pána napojené víry a života z ní. Taková se musí stále předávat jako dědictví a kultivovat, aby zrála. K tomu je v lidských představách třeba snížit každý pahorek a zvýšit každé údolí lidských nedostatků. To lze jedině praktikováním živé víry. Proto do adventu patří volání svatého Jana Křtitele dnes víc než kdy jindy: “připravte cestu Pánu a vyrovnejte mu stezky“. Jde o to, aby nám byly odpuštěny hříchy. Přitom ale vždy mějme na paměti, že Ten, se kterým se ve víře setkáváme je mocnější než my, a nejsme hodni ani se sehnout a rozvázat Mu řemínek u opánků. Ten nás na konec zachrání a soudem přivede k Sobě.

Prosíme Matku Páně, aby na nás milostivě shlédla dolů z nebe, o to snažně prosíme adventní Nebeskou Královnu.

Amen

P. Miloslav Paclík